A léto pokračuje…
… a Marjánka roste. A poznává nové a nové věci. Potkává své psí sousedky Jack Russel teriérku Terezku, hovawartku Velinku a souseda, černého retrievra Azyho. S tím nejvíce kamarádí, a protože je Azy takový poklidný a rozumný, nechá se od Marjánky kousat a tahat za chlupy. Přece jen má Marjánka ještě hodně ostré zoubky, ale Azy v poklidu drží.
Marjánka se potkává také poprvé s veterinářem. Je to pan doktor, který se hezky postaral o Ponga a poslal ho na cestu do psího nebe. Pan veterinář Marjánku prohlédl, určil pravděpodobné stáří a řekl, že z ní bude pěkný asi tak desetikilový oříšek. Jinak, že je zdravá a dobře živená, ale přece jen trochu rozmazlená. Vypsal jí její průkaz, kam se zapisuje očkování a léky na odčervení. S panem veterinářem jsme se domluvili na další návštěvě a na čipování. Marjánka totiž pojede v září na dovolenou.
V průběhu léta se naučila krásně štěkat, chodit na vodítku, reagovat na povely lehni, sedni. Marjánka je prostě šikovná. A není to také tím, že hodně chodí k hrobečku Ponga do rohu zahrady? Copak tam hledá? Pongo jí pozoruje ze svého nebeského pokojíčku a rozhodne se, že jí začne pomáhat a zaučovat. Přece jen, je to malé štěně a někdo musí být jeho nástupcem. Jenže tohle škvrně asi už moc nevyroste. To on rostl jako z vody. A s ním rostly a měnily se i jeho skvrny na bílém kožíšku. Malí dalmatinci se rodí bílí a skvrnky se jim postupně objevují a celý život putují po kožíšku. Jenže Marjánka je černá jako uhel, takže po skvrnkách ani památky.
A jak se Pongo rozhodl, tak splnil. Kolikrát se stalo, že Marjánka se vydala k jeho hrobečku a začala štěkat. Jenže my jí nerozumíme, tak jsme jí štěkat nechali. To asi sdělovala Pongovi nové zážitky. A on jí odpovídá a našeptává. Ale to my už neslyšíme. To slyší jen oni dva. Marjánka a Pongo.